Runewords a legacy obsah Season 15 — Diablo IV

Jihozápadně od waypointu Gea Kul — plavba přes moře.

Tolik velkých příběhů začíná plavbou přes moře. Vasilyho cesta, Rakkisova křížová výprava... Žádný z nich ale doopravdy nevystihl, jak se člověku dělá špatně od žaludku s každým příklonem vln. Ach, Amélie... Potěšilo by tě, že jsem konečně opustil svou studovnu, abych poznal svět venku? Nebo by ses na mě zlobila, že jsem čekal, až zemřeš ty i náš chlapec? Psaní nepomáhá. Modlím se jen, abychom se do Gea Kulu dostali v pořádku. Pevná zem, čerstvý vzduch a brzy... nádherná, suchá knihovna.

U waypointu Imperiální knihovny — dveře se otevřou na jméno Cain.

Od chvíle, co jsem vystoupil na břeh, jsem nedočkavě čekal, až budu moct požádat o přístup do Imperiální knihovny. Přijímají opravdu jen málokoho, takže si představte moje překvapení, když se mi dveře otevřely dokořán... ve chvíli, kdy jsem vyslovil jméno „Cain“. Zdá se, že i po dvou stech letech tu Jered Cain a jeho Horadrimové stále něco znamenají. Dobré znamení, mám-li najít pravdu o jejich příbězích... a možná i své místo v nich. Jered často psal o „truhlici nebezpečných divů“ ukryté v Šassarském moři. Díky těmto topografickým mapám možná konečně vím, kde hledat.

Severně od doupěte Andariel — hodiny bloudění pouští, karavana na obzoru.

(povzdech) Bloudíme touhle spalující pustinou už celé hodiny, a přesto po té „truhlici“ nikde ani stopy. Můj průvodce je připravený odtáhnout mě zpátky do Caldea. Sbalit to a vrátit se domů — ale to nejde. Doma na mě nic nečeká. Na sousední duně jsme zahlédli karavanu vozů. Myslím, že by to mohli být Vecinové — potulní mystikové, o kterých Jered často psal. Ostatně jedny z mých oblíbených jeho příběhů. Můj průvodce říká, že jedou na východ „vnucovat své čarodějnictví“ bažinnému lidu. Uvidím sám.

Severně od waypointu Wejinhani — Zakarumská inkvizice a hledání klidu.

Ach, jaký krásný čas mi Vecinové ukázali. Zpěv u ohniště, příběhy o magii pod hvězdami... ale ve Wejinhani na nás čekalo jen ponuré ticho. Na tuhle zemi dolehla Zakarumská inkvizice. A příchod vyčerpaného, západního učence vzbudil nejedno pozdvižené obočí. Bude lepší, když půjdu dál, než svým novým přátelům přivodím potíže — i když mě to srdce bolí. (povzdech) Potřebuji přemýšlet. Někde v tichu a o samotě, kde se rozhodnu, co vlastně na tomhle nerozvážném dobrodružství ještě dělám. Snad na severu?

Jihozápadně od doupěte Beast in Ice — útočiště před mrazem.

(chvěje se) Díky nebesům jsem našel tuhle chatu, jinak bych určitě zmrzl. Teprve teď, když jsem konečně roztál, si vzpomínám, proč jsem vlastně Tristram opustil. Sedět sám ve své studovně, uši zvonící tichem, které jsi po sobě zanechala. Pořád slyším tvůj hlas, Amélie. Jak mě prosíš, ať odložím knihy a jsem manželem, otcem. Ale teď... čím mám vlastně být teď? Začínám pochybovat, že Jeredovy spisy skrývají odpověď, ale lepšího průvodce nemám. Píše o velkolepém městě travin, starém jako Starý Kehjan. Se štěstím tam bude i hospoda.

Jihozápadně od waypointu Hidden Overlook — svatba v cizí vesnici.

Našel jsem hospodu! A nechal se strhnout do nějaké svatby, tady v... Goolronu? Gu-Gulranu? Ach, tak živé místo, to se budu muset naučit vyslovit! Sotva mě ti lidé zahlédli, nasadili mi na hlavu věnec z obilí a vtáhli mě přímo z ulice dovnitř. (uchechtne se) Zdá se, že tu západňáky moc nevídají, takže jsem tu tak trochu celebrita! Posadili mě vedle dalšího cizince. Chlapa jako medvěd, jménem „Vasily“. Škádlivě jsem se ho zeptal, jestli není ten dávný otec druidů, a on se smíchy celý zrůžověl! (smích) Ach jo, teď na mě křičí, ať už zavřu tu svou zatracenou knihu! Chce mi ukázat, jak se pije jako „pravý námořník z Glenu“. Budiž tedy! Ehm — na Tristram! (uchechtne se)

Jihozápadně od waypointu Marowen — probuzení v cizí posteli.

Probudil jsem se s pocitem, že mám v lebce hrom, dokud jsem neuviděl vlny tříštící se o kamenitý břeh. Zdá se, že jsem to přebral a probral se ve Scosglenu... v cizí posteli, v cizím domě. Opatrně jsem vyšel z pokoje a zahlédl svého přítele Vasilyho, jak sedí u stolu se svou ženou. Rozpaky mě přešly, jakmile se ke mně otočili. Ve tvářích měli naději. Říkají mi, že posvátná mohyla jejich předků byla „poznamenána pekelnou mocí“. A že proto se ztrácejí děti — včetně jejich vlastního syna. Zjevně jsem se v opilosti prohlásil za „učence okultna“ a slíbil pomoc. Jen se modlím, abych ji dokázal splnit.

Severně od waypointu Braestaig — rituál Triune mezi kameny.

Dorazili jsme mezi kameny a našli tam shromážděné druidské starší, klečící kolem děsivé scény. Kosti a rozčtvrcené mrtvoly, rozložené v kruhu z hrubých symbolů. Triunské glyfy. Poznal jsem je z Jeredova „Honu na Trojici“. Vyvolávací rituál. Nejprve je znesvěcen prach dávno mrtvých, poté se z mladých stávají „nádoby“. Prý si rituál žádá úrodnou půdu a odlehlé místo, kde nikdo nebude rušit. Zeptal jsem se Vasilyho, kde by takové místo mohlo být. „Fiefdom House,“ odpověděl. Modlím se, abychom ty děti našli živé. A o nic jiného už nežádám.

Jihozápadně od waypointu Tirmair — kaple, kultisté, zachráněné děti.

Viděli nás přicházet. Šílení kultisté ve špinavých hadrech se na naši skupinu vrhli, jen aby je zdrtily zuřivé rány druidů. Jednomu jsem se podíval do očí, když umíral. Žádný démon. Jen obyčejný člověk. Pak jsme z ticha zaslechli pláč. Šest dětí — vyděšených, ale živých, uvnitř kaple. Když Vasily objal svého syna, otočil jsem se, abych skryl slzy. Zachránil jsem tohoto chlapce, ale nic to nezměnilo na tom, že jsem selhal u svého vlastního. Ucítil jsem na rameni mohutnou tlapu a setkal se s usměvavýma očima druidky. „Ty jsi Deckard Cain. Potomek Jereda Caina,“ řekla. „Naši předkové jsou ti vděční. Říkají, ať toho svého hledáš v lesích Mistral.“

Severozápadně od waypointu Yelesna — třítvárná socha v temném lese.

(uchechtne se) Ach, je nejvyšší čas přiznat, že jsem mizerný dobrodruh. Bloudím touhle temnou hvozdem už celé hodiny a moje jediné vodítko? Ta zatracená třítvárná socha. „Spatři pravdy, jež leží uvnitř,“ stálo na nápisu. Jsou to tvá slova, Jerede? Říkáš mi, že jsem tu odpověď měl celou dobu? Že to byla moje vlastní sobeckost, co odehnala mou rodinu? Že jsem sám... ztracený. Ztracený jsem byl už dávno předtím, než jsem opustil Tristram. Konečně jsem se našel — na ten nádherný okamžik, kdy jsem odložil své nesmysly a udělal se užitečným pro druhé. Bylo dobré cestovat s tebou, Jerede. Ale věřím, že je čas jít domů, k lidem, které jsem opustil, a být užitečný tam.